Nezapomenutelné BiGy

 

Na brněnské Biskupské gymnázium jsem nastoupila v roce 1993 a prožila jsem zde čtyři nezapomenutelné roky. Můj první dojem byl náročný: šokovala mne rozloha budovy, po které všichni spolužáci zpočátku pouze zmateně pobíhali při hledání kabinetů a patřičných tříd.
 

Také tvar budovy je zajímavý: z leteckého pohledu mi připomíná klečícího anděla, jak je vidět na snímku. Jeho hlavu tvoří aula, vkusně upravená pro mnohostranné využití: jako přednáškový sál i jako místo pro bohoslužby s větším počtem účastníků. Pro mne byla srdcem gymnázia kaple Božského Srdce Ježíšova, ve které byly každý den bohoslužby i možnost tiché meditace.

 

Z počátku byl při naší škole i internát – nazývaný konvikt, který se ale brzy odstěhoval. Na škole studovalo zhruba 730 žáků. Část z nich navštěvovala klasické osmileté gymnázium, část tvořilo vyšší gymnázium pro studium čtyřleté. Jedna třída byla vyčleněna pro postižené studenty.
 

 

Opatov

 

Jako církevní škola, kromě všestranné výuky, nabízí BiGy formování a rozvoj studentů po duchovní stránce. K tomu kromě knihovny s duchovní literaturou nejvíce napomáhají pobyty studentů se sportovní i duchovní náplní na faře v Opatově u Třebíče. Na začátku školního roku se vždy koná rozpis jednotlivých víkendů – kdy která třída do Opatova pojede. A je samozřejmé, že o nejvhodnější termíny se vždy sváděly urputné boje. Vždyť kromě duchovního vyžití (noční adorace, někdy společný růženec, duchovní rozhovory, mše sv. atd.), zde bylo místo i pro sport, hry a všelikou zábavu. Při pěkném počasí se daly večery trávit u táboráku na farní zahradě, a to vše je nejen nezapomenutelné, ale i „super“. V Opatově je část farních budov pronajata jezdeckému oddílu, a tak jsme se ještě k tomu všemu mohli občas nejen podívat, ale dokonce i projet na koních.

 

Do Opatova s námi jezdil tehdejší spirituál školy, P. Petr Přádka SJ. Hluboký dojem v nás zanechaly Velikonoce v letech 1995 a 1996. Otec Přádka nás aktivně zapojil do obřadů a pro některé z nás to byly opravdu poprvé intenzivně prožité velikonoční svátky.
 

 

Poutě

 

Nemohu také nevzpomenout na pěší mariánské poutě. Byly zhruba čtyř až pětidenní. První dva roky na Svatý Hostýn, na jaře roku 1995 na Velehrad a o rok později z Hostýna do Frýdku. Program byl bohatý, denně společná bohoslužba, cestou rozjímání, večerní breviář. Zábavný program jsme si organizovali sami. Byl pestrým a nezbytným doplňkem, vždyť tam, kde je veselo, se i dobře pracuje, modlí a žije. Spávali jsme na farních úřadech, náklady na poutě byly tedy minimální a užitek, alespoň z mého hlediska, nevyčíslitelný.
 

 

Rozloučení

 

Čtyři roky uběhly rychle. Naše třída 4.C byla první přírodovědnou třídou, a proto na ni byly kladeny zvýšené nároky. Přesto však všichni úspěšně propluli maturitou v roce 1997. Chtěla bych poděkovat Bohu, rodičům, zvláště otcům jezuitům, a všem dalším, kteří mi umožnili studovat na BiGy a pomáhali studium úspěšně dokončit.
 

 

Marie Poláčková
 
Převzato z Bulletin Jezuité 2/2006